Mým prvotním záměrem bylo ukázat vám ty nejatraktivnější partie Krušných hor. Jelikož podstatnou část terénu mám velmi dobře proběhanou, mohl jsem si dovolit spoustu kontrol vymyslet od stolu a jen následně je podle situace v terénu doladit v mapě. Např. okolím nejhezčí kontroly závodu (některými závodníky proklínané padesátky) jsem několikrát pročvachtal v rámci přípravy na MS 2008 v Estonsku. Rozhodl jsem se, že tam prostě nějakou kontrolu umístit musím. Situaci jsem nejprve komplet obkreslil ze staré OB mapy Rašeliniště a pak postupně celou oblast promapovával tak, aby se závodníci ve změti melioraček aspoň trošku vyznali a byli schopni lampion po kratším pročesávání dohledat. Samozřejmě ti, kteří neudrží směr, nebo dokonce namísto toho, aby využili některou z přilehlých pěšin, zkusí jít na náhodu přes bažinu s rýhami azimutem, by měli pohořet. A méně zkušení by měli z mapy poznat, že tu mohou za 50 bodů zaplatit velkou časovou ztrátou, tudíž je na zvážení, zda raději tuhle kontrolu nevynechat.

Začal jsem tím, že jsem si v bezprostředním okolí cíle vytipoval dostatek výběhových či příběhových kontrol. Přesně podle pravidla Vládi Hory, že do hash house se nemá cenu vracet, pokud neexistují min. 4 možnosti jak jej opustit. Dále jsem chtěl vytvořit jakousi předcílovou oblast, ve které by týmy po zvážení svých časových možností mohli sbírat body ještě těsně před skončením limitu. Okolí hory Pramenáč, ležící na východ od cíle, se mi k tomu zdálo přímo předurčené. Jelikož terén v Německu jsem znal převážně jen z běžek, naplánoval jsem tam jen cca 20 kontrol. Ve strmých svazích Krušných hor jsem chtěl lampiony rozesít tak, aby nebylo úplně jednoduché vymyslet ideální trasu, ale aby týmy, které správně přečtou vrstevnice, mohly poměrně bez problémů najít trasu blížící se optimu. Top teamy by tam dle mého měly začít a postupně směřovat na západ až k nejvyššímu bodu mapy na hoře Loučná (950 m.n.m.). Odtud by si buď naplánovali okruh zakončený návštěvou hash house těsně po setmění, nebo by mohli cíl úplně vynechat. Do hluchého úseku v Německu na SZ mapy (mezi kontrolami 59-58-40) bych se snažil dojít v noci, rovněž jednodušší SV mapy se mi zdál vhodný pro noční hledání. Těžké kontroly v močálech bych si nechal na ráno, kdy už k nim povedou sloní stezky.

Při probíhání terénu se mi do cesty připletlo několik dalších krásných přírodních útvarů, dokonce přímo v místech, kde se mi to hodilo. V mapě tedy přibylo několik nádherných skal, lomů či půvabných rybníčků a některé z nich jsem i použil pro závod. Olístečkováno jsem měl už na jaře, takže zbývala spousta času doladit jednotlivé kontroly a co nejpřesněji zachytit jejich okolí v mapě. A také vyšperkovat tratě. Prostor závodu jsem si rozdělil do segmentů a v těch jsem se snažil kontroly vybalancovat tak, aby existovalo několik možností kudy je pospojovat. Atlet s turistou se na ideálním postupu asi neshodnou, ale oba by si měli svou variantu najít. Příklad: shluk 91-55-68-61 s pokračováním na 87, 92. Dosti týmů vynechalo k. 55 a šlo přes Lom rovnou na 68-87. Přitom postup 55-61-68-87 zas o tolik delší není, tedy pokud ctíte vrstevnice a trefíte pěšinu nahoru k 68. Hlavně se člověk nesmí nechat nachytat na postup 55-68, který vede přes 2 strmá údolí.
Rozhodně bych nevynechal k. 87, už jen kvůli německému popisu "Das Wasserleitungstollenmundloch" (ústí tlakové štoly vodovodu) :-).
Další minišpek jsem připravil na dvojkontrole 44-70. Sedmdesátku nejspíš dost týmů vynechalo, přitom nahoru by se dostali za dvacet minut a měli by spolu s koncem železnice vlastně 110 bodů.
Ale to jsou už jen detaily. Podstatné je, že se vám snad závod líbil a že práce nás pořadatelů byla odměněna vaší spokojeností.