Na autobusák jsem sice přišel včas, ale zakecal jsem se s Paprikou, takže až do Strakonic jsem musel stát v uličce. Z Vacova jsem stopoval, ale první auto mi zastavilo až 500 metrů před Lhotou pod Rohanovem. Obsluha místního hotelu se sice snažila, ale bylo nás na ně moc. Na kutě se šlo o půlnoci, ráno mne čekala nebývale časná snídaně.

Po snídani jsem čekal na telefonu až dorazí moje spoluběžkyně. Ta ovšem nechala telefon doma, a naopak čekala na prezentaci až se objevím já. Naštěstí jsme se šťastně shledali a svižným klusem z kopce start mixů v pohodě stihli. Pak už se nám zas tolik nedařilo. První kontrola byla kousek od startu, já jen vzal azimut, poprosil Pavlu ať hlídá dav a začal promýšlet skorelauf. Trošku jsme si zaběhli a poprvé si zapředbíhali. Drobné chybky jsme páchali téměř na každém postupu, a když jsme k tomu v půlce trati přidali ještě i hodinový kufr, bylo jasné, že moc dobře nedopadneme. Za všechno můžou lvi. Vlastně jen jeden lev, ale zato pořádný. Obrázek kočkovité šelmy, který mapař zakreslil do mapy, měl vnímavějším závodníkům naznačit, že se této oblasti mají vyhnout. Jenže když já měl mapu vzhůru nohama a změť teček jsem v běhu považoval za síť pěšin. No aspoň jsme si při bloudění odpočali a já měl dost sil, abych odpoledne zdolal rozhlednu na Javorníku, který se svými 1065 m. n. m. kdysi býval nejvyšší horou Čech. Za protektorátu.

V neděli byl start dál a do kopce, o malinko jsme ho nestihli a opět jsme svým ladným běžeckým stylem okouzlovali konec startovního pole. Díky protiběhům jsme většinu závodníků potkali na trati několikrát. Velký mapový kiks jsme si tentokráte schovali až na závěr. Při postupu přes Javorník jsme neuhlídali pěšiny a zbytečně moc klesli. Ale i tak nám závod pěkně utekl, na vyhrávání máme v oddíle jiné specialisty.

Ondra Skripnik získal v tandemu se svým bratrem bronz a Jitka Klinkerová s Ádou Kožinovou vyhráli po rogainingu i mistrovství v horském OB. Gratulujeme :-).